Stigmatizace sv. Františka

Františkánské osmisté výročí – 2023-2026, během tohoto výročí si připomeneme:
– napsaní Potvrzené řehole (1223-2023),
– první vánoce v Grecciu (1223-2023),
– dar stigmat sv. Františkovi (1224-2024),
– napsaní Chvalozpěvu stvoření (1225-2025),
– Františkové Velikonoce (1226-2026).

Středověké životopisy uvádějí, že František z Assisi se v létě roku 1224 ve chvíli lidské a duchovní krize uchýlil na Monte della Verna v toskánském kraji Casentino.
Stigmata, zkušenost bolesti a lásky, se pro Františka stala darem, který přijal s odpovědností a pokorou, ale byla také počátkem „písně chvály“, kterou dokončil a převyprávěl ve svých slavných literárních a duchovních skladbách Chvála nejvyššího Boha a Hymnus stvoření.
Poselství, které ze zkušenosti na hoře La Verna vyplývá, je slovem uzdravení a naděje pro všechny lidi, které lze nově předat světu poznamenanému napětím, rozdělením a válkami, ale také touhou po životě a budoucnosti.

Dne 5. ledna 2024 zahájila františkánská rodina na celém světě připomínku osmistého výročí stigmatizace svatého Františka.

Připomínka začala breviářem a mší svatou slavenou generálním ministrem františkánů br. Massimem Fusarellim. Ve své homilii br. Massimo připomněl, jak tajemství kříže poznamenalo celý Františkův život: „Rád přemýšlím o Františkově niterném životopise jako o cestě v soustředných kruzích, které ho vedly do středu, jímž je Ježíš. Právě jsme ho o Vánocích kontemplovali v Grecciu, kde chtěl František na vlastní oči vidět chudobu a strádání, v nichž se Ježíš chtěl narodit, onu chudou a pokornou cestu, kterou si zvolil, aby k nám přišel, aby dorazil sem do La Verny – a z Greccia do La Verny není cesta úplně přímá, ale vnitřně ano -, kde se František nechává přitahovat tajemstvím svého ukřižovaného a zmrtvýchvstalého Pána, protože Serafín projevuje zároveň bolest i nevýslovnou radost: středem Františkovy cesty je Ježíš Kristus. Zdá se to tak prosté, ale osmisté výročí, které dnes zahajujeme, nám to může připomenout“.

Po bohoslužbě se v kapli Stigmatizace na La Verně konal obřad zahájení připomínky 800 let, kde byli přítomni i generální ministři různých částí františkánské rodiny.

Připomínka stigmatizace sv. Františka je součástí tzv. Františkánského výročí, kdy si připomínáme události ze závěru života sv. Františka: 800. výročí Potvrzené řehole a Vánoc v Grecciu, kdy sv. František vůbec poprvé sestavil jesličky (2023), dále výročí přijetí Kristových ran-stigmat (2024), 800 let od Chvalozpěvu stvoření (2025) a Františkova přechodu do nebe (2026).

Stigmatizace sv. Františka

Jednoho rána roku 1224, dva roky před svou smrtí, opět prodléval světec na hoře a v duchu přebýval s Ukřižovaným. Pokračuje svatopisec:

Spatřil serafa, který měl šest ohnivých zářících křídel a sestupoval z výšin nebe. Když se rychlým letem snesl blízko Božího muže, ukázala se mezi křídly podoba ukřižovaného člověka, který měl ruce i nohy rozpjaté ve tvaru kříže a ke kříži přibité. Dvě křídla byla rozpjata nad jeho hlavou, dvě roztažena k letu a dvě zahalovala celé tělo.

Při pohledu na to František velice užasl a jeho srdce pronikla radost smíšená s bolestí. Měl radost z láskyplného pohledu, když Kristus v podobě serafa na něho hleděl, ale přibití na kříž probodávalo jeho duši mečem soustrastné bolesti. Velice se divil tomu nevyzpytatelnému vidění, neboť věděl, že mdloba utrpení se naprosto nesrovnává s nesmrtelností serafského ducha. Nakonec porozuměl, když se mu o tom dostalo zjevení od Pána, že takové vidění ukázala Boží prozřetelnost jeho zrakům proto, aby on, Kristův přítel, poznal, že se má cele přetvořit k podobnosti s Kristem ne umučením těla, ale zapálením mysli.

Když vidění mizelo, zanechávalo v jeho srdci podivuhodný žár, ale také na tělo vtisklo neméně zvláštní znamení. Ihned se na rukou i nohou začaly objevovat stopy hřebů, jak to předtím uviděl na onom obraze ukřižovaného muže. Jeho ruce i nohy byly uprostřed zřetelně probodeny hřeby a hlavy hřebů bylo vidět na dlaních i nártech, ostří pak na druhé straně. (…)

Když tedy pravá Kristova láska přetvořila milujícího ve věrný obraz milovaného, sestoupil andělský muž František z hory na slavnost archanděla Michaela po dovršení počtu čtyřiceti dnů v samotě, jak si stanovil. Nesl s sebou obraz Ukřižovaného, ne vytesaný rukou umělce na kamenných nebo dřevěných deskách, ale napsaný prstem živého Boha na údech těla. (sv. Bonaventura. Legenda maior, XI,9)